Chtěl bych..

3. dubna 2011 v 16:38 | Pán situace |  Moje dny
..psát. A podle jakýsi příručky pro začínající existence, co mají malý (nebo právě moc velký) ego a chtějí tak otravovat Váš svět, vpíjet se do Vašeho volnýho času a s až neskutečnou touhou Vám vnucovat svý názory a prožitky, je nejlepší psát blogísek.
Dává to smysl. Avšak já osobně pochybuju, že vůbec někdo blogy čte (z týto nevědomosti mě dostaly počítadla právě na blozích). Alespoň já se nestýkám s nikým, kdo by tak obětoval svůj volnej čas. Přece jen je lepší jít ven, hlavně teď - když je tam tak krásně, a dát si nějakou předraženou zmrzlinu (nejlíp v McDonaldu) bez chuti a smyslu a kochat se krásami jakéhokoli města, kde žijeme svý dozajista neskutečně zajímavý a květnatý životy. Ale číst si něčí blog? Kde si téměř každej hraje na někoho jinýho, než on sám je?
Avšak někdy je dobrý zjistit, že na tom nejsme tak blbě, že.. Je osvěžující číst o někom, kdo dýchá a přijímá tekutiny pro filmy o upírech, pro Lady Gaga nebo pro to, aby dávali rady začínajícím pisálkům (a přitom píšou ohavně nudně). Když si přečteme, že někdo je tak.. osamělej, že musí řešit svý osobní problémy s šesti dalšími lidmi, který v životě neuvidí, přes svý srdceryvný články, tak nám snad dojde, že na světě je přece jen krásně.(Možná teď zním dost pokrytecky, když sám blog píšu. Ale já mám ušlechtilý záměr, musím se naučit psát)

Ale konec úvahám. Chtěl jsem o něčem psát, vyprávět. Takže:
Včera jsem byl odpoledne ve městě (Olomouc). Já se moc ve městě nepoflakuju a hlavně ne na Horním náměstí, kde se slízá "zlatá mládež" naší obce v McDonaldovi. O tom bych se taky mohl rozepsat, ale to je kapitola minimálně na rozbor psychoanalytiků a lidí zasvěcených v sociálně patolologických jevech. No, sedím si na UNESCO památce pokuřuji a vycutnávám si hlazení slunečních paprsků na tvářích. A to mi nejspíš vykouzlilo pod nosem nějaký okouzlující úsměv, co lákal vcelku normálně vypadajícího mladíka v obleku a s taškou přes rameno. Vycítil jsem nebezpečí pouličního prodejce. S nedbalou elegancí jsem seskočil z toho vysokýho schodu a šel jsem směrem na další náměstí, kde prodávají zmrzlinu. Stále jsem se otáčel, jestli se za mnou ten kupec náhodou nerozeběhne, když najednou málem vrazím do pohledné slečny (SCORE). Okamžitě mě oslovila (senza), ale začala mi říkat "pane" a v tu ránu mi bylo jasný, že jsem obětí. Malým zapomenutým kolouchem v lese, kterej je plnej naháněcích psů (chlap v obleku) a sexy myslivců (ta slečna). Ten chlap mě k ní nahnal a já byl v pasti. Vyslechl jsem si dokonale naučenej proslov o parfémech, který tu zatím z Francie samozřejmě nedošly a jsou neskutečně drahý, cenný a novátorský. Našplichala mě několika dávkama od každé (ani dámský nezapomněla) a mluvila pořád o nějakým dárku, jakože je to propagace. Samozřejmě to mělo háček. Dárek to sice byl, ale za pět stovek. Řekl jsem něco neurčitýho o chudých studentech a odešel jsem. Pekelně nasranej že jsem se nechal tak blbě chytit a ještě k tomu jsem smrděl jak staré k*rvy kabelka.
Vrátil jsem se na svý místo, na monumentální dílo našeho města a hňácal jsem čokoládovou zmrzlinu.
Okolní štěbetání lidí, který mi nevadí vystřídalo něco, co mi vadí. Začala hrát náborová kapela (kytarista a zěvačka) toliko opěvované katolické církve. Ježíš sem - Ježíš tam, Spasí tě, Bůh tě miluje, Já jsem tvá cesta jediná a jiný šlágry tohoto progresivního stylu. U otravování příjemnýho sobotního odpoledne hudbou nezůstali. Dvě dost divný blondýny mi vtiskly letáček, kde bylo asi šest důvodů proč se obrátit na víru. Fakt jsem si to celý přečet, abych věděl pro příště, jak se chovat, aby mě čerti nebodali vidlema do prdele.

Jen tak pro pořádek: já osobně nevěřím, ale nevadí mi, jestli někdo věří. Naopak - je to hezký, je to jakási součást kultury a duševního dědictví. Ale začne mě strašně srát, když mi to někdo vnucuje - letáčky a kapelka jsou ještě únosný, ale kdyby se u mě ty blondýny zastavily a začaly mě přemlouvat, tak bych.. se asi beze slova zvednul, šel k té zpěvačce, vzal jí mikrofon a zařval bych: JEŽÍŠ SE VRACÍ, DĚLEJ ŽE PRACUJEŠ! a odešel bych. Do pekla nejspíš.

No tak ty dvě blondýny tam začaly valit do jednoho dědouška, co si vyloženě jen v poklidu užíval sluníčka. Ptaly se ho jestli chce být spasen, zda někdy v životě lhal a říkaly mu, že zhřešil a že prostě MUSÍ příjmout Boha, protože Ježíš za něj (toho staříka) zemřel. Chudák ani nevěděl co říct, pořád jen říkal, že chodí do kostela každou neděli a byl celkově zmatenej, chudák. Krávy mu daly těch letáčků o dost víc než mně.

Jediný vyloženě zábavný na tom dni bylo, když na katolickou Evu s Vaškem přišli pogovat sigmáčtí chuligáni, ale to jsem už odcházel. Za celej den toho bylo trochu moc.

Tak to je víceméně vše, co jsem potřeboval světu sdělit. Je to jenom na zkoušku, jak to asi bude vypadat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anishka Anishka | 6. dubna 2011 v 19:43 | Reagovat

Fakt supr blogísek!!!! :*

2 bludickka bludickka | Web | 12. listopadu 2011 v 13:32 | Reagovat

vypadá to dobře :) píšeš dlouze ale nepřeskakuju :) takže dobrý!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama