Dva rohlíky, jabko a dvě cigára

9. dubna 2011 v 20:59 | Pán situace |  Moje dny
Tyhlety tři věci jsem našel včera ráno na stole v kuchyni - svačina od maminky. Tohle nezdravý zátiší mi vyvolalo úsměv, kterej mi vydržel až do jedenácti večer, kdy byl úsměv vystřídán křivým výrazem a nejistýma pohledama kamkoli mířenýma.

Ve škole jsem byl jenom čtyry hodiny. Konečně něco odpadlo i nám, takže jsem mohl přijít domů jako dítě a ne jako někdo z šichty. Sežral (nesnědl, sežral) jsem oběd, kterej se vyznačoval asi dvěma kilama čočky. Jenom jsem dokousal poslední sousto, už mě prozváněl bratránek, že jdeme hrát fotbal. Souhlasil jsem a jal jsem se chystat (což jsem nezvlád - vzal jsem si tkaničky, ale boty už ne) na dvě hodiny, který strávím něčím tak vznešeným, jako je sport.

Bratranec mě vezl svým autem/Batmobilem/Kitem/biatchmobilem. Řídí celkem slušně na to, že jednou rukou kouří, druhou tvoří cestovní playlist na iPhonu a nohama podupává do rytmu německýho rapu. Ale nebojím se s ním jezdit. Hlavně proto, že musíme vypadat neskurečně frajersky s rukama s cigaretou ven. Na fotbal se nás sešlo celkem dost, takže jsme si i hezky zahráli. Já si ale stejně myslim, že kdybych tam nepřišel, tak se nic nestane. Tři góly jsem celkem hezky dal a tři jsem naprosto nesmyslně pustil. Ani ta čočka mi moc nepomohla, žádný metanový zážehy a momentální dokonalý zrychlení. Ale tak nějak jsem byl rád, že jsem se zase jednou hýbal. V šatně jsem se na mobilním internetu pokoušel zjistit jak jsem dopad na těch sciích. Moc jsem toho nezjistil, protože... víme jak to vypadá v pánských šatnách. Mnoho obnaženejch penisů a mnoho přisprostlejch řečí, který se týkaly většinou těch obnaženejch penisů. Tak jsem si raději zjišťování mý budoucnosti nechal na doma.

Nedopad jsem uplně debilně. Naopak. V ZSV jsem měl něco pod osmdesát, což považuju za jedno z mejch velkejch vítězství. OSP už tak slavný nebylo, tam jsem přišel k číslu 53. Prostě jsem to posral, nedá se svítit. Ale tak teď už vim, jak bych měl vynaložit s tím neadekvátním nedostatkem času, kterýho se mi od těch géniů na vypracování testu dostane. Kvůli tomu zklamání z OSP jsem si zapnul tatovu konzoli. Kdysi jsem zjistil, že chmury zažene jak alkohol, tak i litry virtuální skopčácký krve. Tak jsem jí hodně prolil před plánovanou večerní pitkou, abych tam nenes na svých sádelnatých bedrech svý problémy. Díky tomu hraní jsem zapomněl na večeři (po páté už nejím), takže se moje "večeře" (ve čtyři odpoledne) skládala z jednoho jablka a z jedné jahody. Ten prázdnej žaludek měl senzační úspěch s pivem a citrusama.

Měli jsme naplánováno jít do hospody, která se rozprostírá na místě, kde se pár let zpátky opíjeli nezletilci uplně do hoven. Na Letňák. Už jsem tam pár let nebyl (a nejenom proto, že to zrušili), ale jak jsem tam vešel, tak na mě padly vzpomínky na tohle pekelný místo. Jak Vás tam klidně zmlátili jeno proto, že máte rovnej kšilt, jak tam čtrnáctky chlastaly ruma jak irští námořníci a jak ty samý čtrnáctky pak jezdily dom taxíkama s houkačkama. Nicméně vzpomínky jsem zahnal a začal jsem se bavit.

Bohužel jsem toho vypil celkem dost a celkem rychle, takže si moc nepamatuju, co se stalo a co se řešilo. Nicméně mám nějaký záblesky: Julie mě bude stříhat, Natálii se pokusil pochcat nějakej vágus koberec (Where's the money Lebowski?!) a Valerie mi slíbila nějaký testy na potrénování. Pak jenom delší vydýchávání venku, kde jsem kouřil, aby se mi udělalo líp. Hospoda byla totiž nekuřácká a na to já prostě nejsem zvyklej. Snad se nedozvím v pondělí ve škole nějaký zprávy o mým neakceptovatelným chování. Faktor studu je už i tak dost vysokej, protože mi něco říká, že jsem v noci cestou dom posílal zas nějaký chytrý esemesky, který bych si normálně za střízliva nechal pro sebe. Jistej si ovšem nejsem, ale každopádně se do odeslanejch zpráv nepodívám. Schrödingerova kočka svým způsobem.

Nevim v kolik jsem přišel dom. Ale vzbudil jsem se ráno, takže jsem šel spát asi před druhou. Avšak probuzení bylo ohavný. V životě mě tak nebolela hlava. V tu chvíli mi bylo celkem jedno, jestli to přestane, nebo jestli zdechnu. Jenom aby to už skončilo. Pak naštěstí zabral můj kocovinovej lék. Asi každej máme nějakou věc, která nám z toho stavu mezi životem a smrtí pomůže. Mně dost pomáhá horkej čaj. Což je celkem pech, když chlastám na dovolené u moře, že.. Každej si tam dá ke snídani džusík s ledem a tm malým přitepleným deštníčkem a já se tam potím jak Novotnej u horkýho čaje.

Posnídal jsem tedy u hvězdnejch Třech mušketýrů a pak jsem šel zase gamovat, protože to střílení nácků je návyková činnost. Abych se kulturně obohatil, tak jsem si stáh něco zajímavýho na čtení, co bych louskal na záchodě. Kniha o balení ženských. Je to celkem zajímavý, ale nejde mi do hlavy jedna věc. Ten scénář v knize je hrozně jednoduchej, jdete za ženskou, která je sama a.... "Pozor, pozor, pozor.." Já teda moc do společnosti nechodím (na dízy a podobně smutný místa), ale když se tam už vyskytnu, tak jsem jedinkrát neviděl holku, která by byla někde sama.

Ale to je možná tím, že nežiju v "dokonalé" Praze, že...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anishka Anishka | 9. dubna 2011 v 21:34 | Reagovat

Schrödingerova kočka pičo:D

2 Abrakadabra Abrakadabra | 11. dubna 2011 v 0:44 | Reagovat

Nejmenuje se ta knížka Hra?

3 pansituace pansituace | 11. dubna 2011 v 13:13 | Reagovat

[2]: Nejmenuje. Má to prostej název. Něco jako Jak sbalit ženu. Nebo tak něco. Nic nápaditýho...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama