Guláš

7. dubna 2011 v 22:43 | Pán situace |  Moje dny
Dnešní den byl uplně sójovej. Lidi, který jsem potkal, mi neřekli nic zábavnýho ani přínosnýho. Lidi na ulici byli všichni jenom uspěchaní a nijak mě nebavili. Tak jsem se bál, že nebudu mít o čem psát. A to by to tak hrálo, abych svůj imaginární dav fandů nechal bez denní sondy do mých dnů.

Ve škole se nestalo veskrze nic. V češtině po nás řvala profesorka, že máme bordel v třídnici (narazila na velkou mohutnou zeď nezájmu), v chemii jsem dostal premiérovýho pateru (další zeď nezájmu) a ve španělštině jsme se bavili nad mapou Brna, kde jsme si pravítkama vypočítávali místo, kde se budeme všichni scházet v hospodě. Já jsem si to mezi mýma spolužákama růžově maloval jako jedinej, protože jsem si tak na 80% jistej, že na muni na mě prostě nečekaj. Jejich chyba, že...

Do Brna jsem si dával tři přihlášky. Vždycky jde o kombinaci mezi žurnalistikou a nějakýma jinýma vysoce perspektivníma vědama (jako třeba genderový studia). Dostal bych se tam moc rád, ale ty sciotesty... Já se na ně nejsem schopnej naučit. Prostě otevřu učebnici a už jenom nadpis je napsanej chloroformem - Právo. Nic na světě nezní nudnější než právo. Ekonomie nezní tak nudně, ale uspává přinejmenším stejně. I samotný vypracování těch scií je otravně otravný. Ale můj názor na scia jsem už tady psal, jsou jednoduše na kokot. Na nic víc. Na kokot.

V Brně bych právě bydlel se spolužákama, takže by mi měl i kdo uvařit a byla by to asi týdenní párty a ve škole bychom seděli s černejma brýlema a bojovali bychom s drakama. A každej večer bysme hráli velkej turnaj v Tekkenu a mnoho dalších činností, který by nezahrnovaly studium, jenom nějaký dětinský zábavy dvacetiletejch krasavců. Ale jak říkám, dávám si pramalou šanci, že bych se tam moh zjevit..

Další životní šance jsem rozhodil na univerzitu v Olomouci. Tady se mi líbí, co jsem si vybral: žurnalistika a filmová věda. Nebyl by taky Váš sen mít za práci chodit na filmy do kina a za prachy ho strhat jak plakát? To by bylo skvělý, ale něco mi říká, že to nevyjde. Hlavně proto, že jako příjmačky tam vrzli pohovor, což asi nebude moje parketa, protože podle názorů velký části mýho okolí mám dost blbej první dojem. A ani nejsem moc výřečnej. Teda pokud nejsem aspoň trochu cinklej. Bylo by blbý na pohovoru smrdět fernetem?

Nicméně, celej den se nestalo fakt nic. Akorát jsme měli konečně dobrej oběd doma. Guláš. Senzačně jsem si spálil držku, takže čekám až mi ti kořenění maďarští démoni na jazyku povolí vypít kafe. Večer u zpráv zase zabodoval děda :-D. Ve sportovních zprávách byla reportáž z jakýhosi závodu, kde šílenci běhali nahoru po sjezdovce (kilometr po strmý zemi). No a senzací toho mítinku bláznivých občanů byl jeden stařík (76 sněhů za sebou), kterej (a teď pozor): přijel na ten závod na kole z šedesát kilometrů vzálenýho sídla svýho rodu, vyběhl ten svah za sedm a půl minuty, seběhl ten svah dolů (jako jedinej ze všech soutěživců), nased na svůj pekelnej šlapací stroj a odjel zase šedesát kilometrů dom. Děda to slyšel, otočil se na mě a řekl: "Kuuuurva! Takovýhle čiperný důchodce by vůbec neměli v televizi ukazovat, jinak tebe podle jeho vzoru pustěj do důchoda až ve sto dvaceti!"

Tak zítra zjistím jak dopadl můj první pokus v Národních srovnávacích zkouškách. Ať už dopadnu jakkoli, tak se tomu vysměju a večer se zbořím jak Drážďany. Už jsem dlouho z alkoholu nezvracel a to bych rád udržel, protože bych nerad vracel ten pálivej guláš zase vrchem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama