Lunes

4. dubna 2011 v 21:03 | Pán situace |  Moje dny
Pondělky jsou neskutečně otravnou částí každýho týdne. Je to den, kdy pramálo lidí potká ráno něco dobrýho, protože jsou jednoduše na začátku té pětidenní stereotypní mašinerie. Zase začíná honění se za penězma, známkama, vztahama a pochvale.

Moje pondělky začínaj dvěma hodinama tělocviku. Já osobně na sporty nejsem úplně levej, ale taky nebývám ten, o kterýho se perou dva kucí, když si vybíraj hráče do týmu. Začali jsme hodinu tzv. "restama". To jsou výkony, který po nás chce náš tělocvikář (dva metry na výšku, boty tak šestistovky a knír jak Habsburk). Já chyběl na výmyk (neumím) a na šplh (tak vysoko lozit nebudu, i kdybych uměl). Při výmyku mi poskytl ten chlap "malou výpomoc", takže mi hodil nohama přes hrazdu a skřípl mi tak malýho Johnsona. Už jsem si za ty roky zvykl, tak jsem to přešel jen tichým kňučením raněné srny. Pak jsme hráli fotbal a já dostal parádní petardu balonem do rypáku. Což mě na jednu stranu celkem po prochrápaným víkendu probralo, na druhou stranu jsem se složil jak origami. Všichni se smáli a já nekrvácel, takže vydařená situace.

Zbytek školy se dá shrnout do jedné věty: "chodím tam zbytečně". Kromě písemek, který chytám denodenně z předmětů, který už uvidim jenom u svejch dětí na konci každýho půlroku, tam jenom sedím, kreslím kraviny a se spolužákem říkáme hlášky z Asterixe dvojky. V paměti mi utkvěla ještě spolužačka, která dnes vypadala jako.. já ji ani nemžu s nikým/ničím srovnat. Vypadala dokonale. V duchu jsem si nějak počítal, kolik stojí takovej nějakej obstojnej snubní prsten, abych moh využít šance být šťastnej do konce života. Pak někdo zbytečně moc nahlas kýchnul a to mě vytrhlo ze snu, kde bimbaly zvony a nosily se nevěsty přes práh, a já se zase oddával Schopenhauerovi.

Když jsem vyšel z Chrámu vzdělání, tak pršelo. Nepršelo, chcalo. Maminčiny ranní vize o průtrži mračen jsem přešel s posměchem a to se mi vymstilo. Bůh (Alláh, Odin, Perun...?) ale existuje a seslal mi mýho bratrance s jeho Biatch-mobilem. Jeho kopretinka byla zrovna u doktora, tak bez výčitků svědomí (a výčitků kopretinky) moh odvízt mou mokrou prdel dom. Chtěl za to jednu cigaretu. Vyhověl jsem tomu Shylockovi.

Doma jsem měl O3 (ohavný olejovitý oběd). Pak jsem usnul a potom si zkusil scio test, jak jsem dopadl na zkoušce. Tak mě napadá, že ti experti ze scií mají dokonalou práci. Kde jinde můžete nasrat neskutečně moc lidí jednou blbě položenou otázkou? Samozřejmě v politice, ale tam Vás můžou nějací retro gangsteři vodpravit tommy gunem schovanym ve futrálu od houslí. Ve sciích jsou ti frajeři anonymní a chytře nelezou v neděli k Moravcovi.

Jak ale takovej pracovní den sciopána vypadá? Podle mý fantazie tam člověk přijde do práce tak nějak ve dvě odpoledne. Jeho kancelář je společnou kanceláří/klubem, kde "pracuje" s pár dalšíma kolegama. Je to krásná knihovna obložená tmavym dřevem, jsou tam stolní lampy se zeleným stínítkem, hnědý kožený gauče, portýr nosící doutníky a whisky a gramofon s jemným jazzem. Jediná práce sciochlapa spočívá v tom, že vytáhne kteroukoli knihu z regálu, zalistuje na kteroukoli stránku a vezme každý osmý slovo z oné stránky. Z těchto slov sestaví otázku nedozírné hlouposti a neucelenosti a jeho denní práce je hotová. Říká si expert, dostává beztak bezvadnej plat a co víc.. sere tolik lidí, že kdyby se postavili do řady (aby mu nakopali prdel), tak ta řada bude přesahovat přes několik časovejch pásem.

Ale jinak to byl dobrej den. Zítra mám na deset, takže budu spát dýl než můj pes. Nedokážu sice nasrat tolik lidí jako sciomakers, ale dokážu nasrat jednoho nepřejícnýho psa.

Málý vítezství, taky vítězství
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama