Smrdím

11. dubna 2011 v 20:14 | Pán situace |  Moje dny
Jinak si nedokážu vysvětlit tu vzrůstající aktivitu pouličních prodavačů parfémů. Za deset dní mě jich obtěžovalo víc než za celej život. Teda dneska to byli dva celkem milí členové romskýho etnika. Místo "pane" mi říkali "kámo" nebo "vole" a jejich kšeft byl aspoň trochu nápaditej. "Hej, kámo, fakt se podívej a nemrdej na nás, vole.." rozevřel igelitku, kde byly zabalený (ještě v celofánu) parfémy Hugo Boss s cenovkama 999,-. "Sou upe nový, vole. Z Olympie. Jedna je tvoje za dvě kila, vole." Zadržel jsem smích, protože byli dva a o dost vyšší než já a řek jsem, že ne, že díky a že už takový mám. Zamleli něco o prdeli a šli dál pokoušet se vyzrát na tržní hospodářství.

Dnes jsem se asi poprvé sám sobě líbil. Na jednu chvíli jsem byl jedním z těch narcisů, co se neustále prohlížej ve výkladních skříních a uznale pokyvujou hlavama. Vítr si pohrál s mejma poddajnejma kadeřema a vytvořil mi zajímavej, ale nevulgární účes. Takovej ten co si stylujou indie kapelníci dvacet šest hodin denně (takže vstávaj dřív, než choděj spát), aby vypadali, že právě vylezli z postele, která byla plná polonahejch fanynek, ale on je s tím vzezřením spokojenej. Stal jsem se tak perlou autobusovýho společenství. Teda o první místo jsem se dělil se zadkem jedný slečny. Jo, ten byl skvělej. Byl tak dokonalej, že bych si ho nasadil místo obličeje a furt bych byl štramák nejvyššího levelu. Prohlížel jsem si svůj sympatickej obraz i v okně v buse a zraky mi sklouzly dolů na parapet, kde byl (asi klíčema) vyškrábanej mystickej nápis: "co čumíš pičo". Celkem jsem se lek, protože mě okamžitě napadlo, že je to nějaký varování od mýho strážnýho kohosi, kterej se mě snaží svým nevybíravým způsobem odehnat od marnivosti a narcismu. Sral jsem ale na něj. Vypadal jsem skvěle.

Doma mě nečekalo nic zajímavýho. Oběd zajímavej nebyl, tak jsem na něj kydl hodně moc tatarky, aby byl aspoň bílej, když už ne zábavnej. Tata odmítl to jídlo jíst. Jenom pro pořádek: měli jsme pangasa. A on kdysi v televizi viděl (v hospodě jim šlo asi ten den jenom Discovery) v jakejch sračkách ty ryby žijou. Na jeho otázku, jak vůbec můžu jíst něco tkak špinavýho jsem pokrčil ramenama a čet jsem si dál během jídla trapný vtipy v Aha!. On zakroutil hlavou a dal si řízek ze včerejška (určitě z nějakýho čistotnýho prasete, který nejlíp chodilo oblečený v gumákách a denně se drhlo nějakym grilovacím šamponem).

Tata je vůbec zvláštní osobnost. Ve svých jednačtyryceti letech nosí dlouhý vlasy. Tento frajerskej jev vyvažuje blbou ledvinkou a mrkváčema. Ale v knajpě, kam chodí, vypadaj všeci vlastně stejně. Do hospody chodí tak jednou až dvakrát týdně. Chodí se tam buď "zachránit" anebo "se smazat jak klokan". Většinu pobytu doma sleduje filmy a hraje na playstationu. V tý druhý činnosti je až podezřele dobrej i přes neznalost světovýho jazyka. On sice na začátku neuměl ani slovo anglicky, ale během těch let se jeho slovní zásoba rapidně zvýšila. Mezi jeho dobře známý výrazy bych zařadil:

yes x no
kill
eliminate
sabotage
nazi
reload
fuck
motherfucker
a raccoon (v jedný hře měl ulovit pět mývalů)

Stále občas potřebuje moji odbornou pomoc, když tam chcou naprosto nesmyslný úkoly, ale jinak musim fakt uznat, že se něco naučil.

Na základě tohoto pozorování budou moje děcka nucený gamovat aspoň dvě hodiny denně. Nejen že si vybijou agresi na zlejch chlapech s kalachama, ale ještě se naučí solidní slovní zásobu, kterou by mohly jednou oslňovat svý spolužáky ve druhý třídě. Pokud do tý doby naše vláda nezruší školství, že...


-Mimochodem: tuhlencta skladba se mi infiltrovala do nějakýho laloku v mozku a nelze se jí zbavit (trapný zpívání ve sprše, broukáni ve znuděný třídě). Snad se tím taky někdo nakazí, abych nebyl sám jak Kevin.-
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama