Holy week

2. května 2011 v 13:23 | Pán situace |  Moje dny
Přece jen je to tady. I má lajdácká osoba byla po třinácti letech osranýho studia připuštěna k týhle šaškárně, kterou je nutno nazývat maturita. Jak jsem tady psal, někteří mí spoluobčani dělali před maturitou komisky a výsledky jsou 3:1 pro průsery. Však je celkem nelidský, když má jeden člověk zvládnout těch komisek osm, že... (Ale jejich blbost, pokud neuměj lajdákovat, tak to nemaj dělat) Ten jedinej šťastlivec je Lůďa. Je to můj budoucí potencionální soustolovník v brněnským bytě. Takže mi udělal radost, když ze španělštiny obdržel čtverec.

Teďkom v pátek jsme měli poslední zvonění. Byla to celkem sranda, ale vůbec si nejsem schopnej uvědomit, že to byl defakto můj zcela poslední den strávenej mezi těma znuděnejma zdma. Jako třída jsme byli ošaceni jako faráři a děvky. My, hoši, jsme vypadali všichni naprosto stejně, zato holky měly roztodivný modely všech barev, tvarů a vykukujících koz. Z módní stránky byl tenhle pátek asi nejlepším dnem, co jsem ve škole zažil. Přecejen... na krásný holky ve třídě jsem měl štěstí.

Po obírání studentů před branami institutu (to jsem si užil, protože jsem to v duchu bral jako daň za to, že je budu snášet), jsme se šli podívat na program kamarádů s áčka. Měli tam dobrý věci, avšak to bylo výsostně zdlouhavý a tak zákonitě plný hluchejch míst. A ještě tam udělali velkej bordel na zemi. A ukázali Chytila v boratovskejch plavkách. A to nikdo nechtěl.

Pak se dostala na řadu má třída. Já se spolužákem Armanim jsme nás uvedli, jako třída jsme zatancovali náš nástup plesovej a pak jsme udělali takovou halabala hahaha šou, kde se odpovídalo na otázky a odpovědi. Prej se to celkem líbilo, takže můžu bejt celkem spokojenej. Třídní byl taky rád, že se to povedlo, jeden spolužák z nižšího ročníku se málem rozbrečel, když si uvědomil, že odcházíme a celkově tak nějak jsem z toho dne měl měl dobrej pocit.

Někteří ze třídy hned kvačili dom, aby mohli studovat, a někteří si šli ožrat držku. Já se připojil k družině No.2, ač jsem druhej den měl psát sciotest a rozhodnout tak o svým osudu. Dal jsem osm piv. Z jednoho úhlu jsem na sebe hrdej, jak jsem odvážnej, ale z druhýho si říkám, že jsem pekelně blbej. Rozhodnutí o svý charakteristice jsem nechal na Perunovi. Nepamatuju si téměř nic z těch rozhovorů, co jsme v tý hospodě vedli. Ani si nepamatuju kdy jsem odcházel, ale vím, že mě vytáhla na světlo nejbližší hvězdy hodná spoluobčanka Bája (které tímto děkuju).

Jako správnej hajzlík, jsem nejel dom, jak jsem hodné Báje slíbil. Zavolal jsem svý mamince a pod nejrůznějšíma důvodama jsem maminku poctil návštěvou u ní v práci. Mamátor pracuje na geriatrii (oddělení v nemocnici, kde se starají o starý lidi). Z tý návštěvy mám jen pár útržků, ale většina se týká toho, že jsem tam přiopile bavil maminy kolegyně vymyšlenejma historkama a svýma plánama do budoucnosti. Pak jsem se šel ještě podívat s mamkou na nějakou babču, která už byla dementní. Když jsem přišel k ní, tak trochu ztratila nit svýho monologu o svým plyšáku od svý mamniky (vypadal jsem jak funebrák z toho posledního zvonění). Pak jsme pokecali o našich plyšácích a ona vypadala spokojeně. A já stále opile. Poslední, co si z nemocnice pamatuju je ošetřovatel, kterej měl stejný vlasy jak Lister z Trpaslíka. Myslel jsem si, že je to sen. Ale další ráno mi mama potvrdila, že tam fakt mají vesmírnýho váguse.

Další ráno nebylo krušný, protože jsem spal asi tak deset hodin spánkem spravedlivých. Vstal jsem asi v šest, takže jsem se v poklidu psychicky připravoval na ty debilní testy. cestou jsem si koupil čvambrka, abych se trochu uklidnil. Jenom před základníma OSP jsem jich stáh tak šest. Ale co, přece nemůžu umřít uplně zdravej. Po dopsání jsem měl tři hodiny čas na další zkoušku ze ZSV, tak jsem si zajel dom na oběd, kde mě všichni srali (a serou mě dovčil). Na test jsem teda vyjel asi tak o hodinu dřív a zase mým plicím byly dopřávány ty sračky z vajglů. ZSV jsem teda nějak naškrábal. Hodně jsem toho natipoval, protože kdybych měl ten záznamovej arch odevzdal jenom s tím, co jsem věděl, tak bych byl možná na Nově ve zprávách na konci místo zvířátek.

Zbytek dne jsem si hrál se semaforem výsledků z blahořečených zkoušek. Po asi třech hodinách jsem došel k výsledku, kterej se vyznačuje nesnesitelně velkým počtem "jesli". Avšak kdyby ta všechna "jesli" vyšla, tak bych se už moh učit hantec. Ten výčet "jesli" vypadá nějak takto:

Jesli jsem ty odpovědi zadal do semaforáu správně a jesli jsem správně pochopil bodování a jesli jsem to správně odečetl a jesli budou stejný nebo horší výsledky jak minule a jesli budou brát stejný nebo nižší percentily na MUNI, tak jsem tam!

To zní dobře, že? Vyložená tutovka, ale tak náhoda je blbec a scio je náhoda.

Přípravy na maturity u mý skromný maličkosti zatím nezačaly. Tak trochu se konejším kecama, že stejně nejlepší výkony podávám pod tlakem. A navíc, až se to naučím všechno za několik málo dní, tak z toho bude zábavná historka na tříních srazech, jak to Ondra zase zvládl za 4 dny bez sprchy, jídla a spánku...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama