Jsem se zamyslel

23. května 2011 v 23:26 | Pán situace |  Poznatky
... a napadlo mě, že tyhle sáhodlouhý články mají smysl jen tehdy, když chodím ven mezi lidi. Jako se tomu dělo třeba v dobách, kdy jsem chodil každej všední boží den do institutu. Teď, kdy celej čas trávím ve svý posteli (která se nápadně začíná podobat hnízdu obstarožního supa), odrbávám si nátisky z triček a dívám se na seriály pro holky, nemám o čem psát. A nebo jdu jednou večer ven a stane se toho tolik, že to nejde napsat nijak únosně. Takže bych tim nerad otravoval ty dva lidi, co moje citový gejzíry louskaj, když to nejsem po sobě schopnej přečíst ani já. To bych byl kvalitní zmetek.

Avšak já jsem trochu moc kritickej (ať už k sobě, nebo jinejm). Denně se dívám po internetu a hledám něco na čtení, nejlíp právě nějaký senzační blogísky. Sám mám doma na čtení knih papírovejch a elektronickejch mraky, ale má jedináčkovská nátura si prostě nedokáže vybrat, a tak radši hledám něco, co má menší kulturní hodnotu, avšak dost obohacujícího, abych se u toho neměl chuť podřezat. Dovčil jsem našel čtihodný blogy tři, takže mýůj život trávím žraním, vyměšováním, hryzáním nehtů a čekání na jejich články. Takže jsem svým způsobem jedna z těch uječenejch třináctek, co pištěj, když se někde ukáže Šmajda.

Většina blogů, na který se dívám (většinou jsou z Autorskýho klubu, protože jsou na očích) jsou si strašně podobný. Přeskakuju blogy, kde dáváte básně (nerozumím poezii), fotky (no.. fotky no, většinou nevidim na tom nic moc zajímavýho) či kresby (taky nezvládám pobrat). Na těchto blozích je totiž velký nebezpečí potkat osoby, co samy sebe pokládaj za umělce (a to je zločin - tihle lidi jsou pro mě neúnosní rypáci). Ty další blogy, kde precizní autoři píšou o sobě a svejch problémech s věcma všedníma i těma senzačně výjimečnýma, mi většinou přijdou táák strašně nudně snový. Mně nevaděj úvahy, pozastavení se nad nějakým jevem, kterýmu se věnuje nějaká ta věta (která to stejně hovno vyřeší), ale jak už je to snový (sorry, nevysvětlím, co to přesně znamená), tak se to stává nudně omáčkovitým a zavání to taky těma lidma, co se považujou za umělce.

Vůbec tihle lidi co si říkaj umělci... Vás neserou? Já je mám samozřejmě zgeneralizovaný (jako asi všechno). Představte si útlou osobu na párty. Všichni se dobře bavěj, ale tahle osoba stojí v rohu, tváří se strašně znuděně a opakuje, že párty je na hovno. Stojí tam opřená o zeď nebo krbovou římsu v uplejch černejch kalhotech, červenejch converskách (proč ne, má je každej), pruhovaným triku, v šále (v červenci - styl) a v baretu. Ve svý kostnatý pracce žmoulá gauloisku a takhle tam prostě existuje. Občas se přisere do nějaký skupinky a tam se jich ptá jesli znaj Bergmanův první film rozšířenej o tu scénu s rakama, jesli znaj ten obraz, co rembrandt namaloval na dveře hajzlu, když se ožral na oslavě svýho bratrance a nebo na jakoukoli jinou věc z oblasti umění, kterou skoro nikdo nezná (trochu sem spadaj i indie kids se svejma trilionama anglickejch kapel). Potvrdí svou hypotézu, že párty je na hovno kvůli "buranskejm" spoluobčanům a dál tvoří atmosféru na jinak vkusný party.

To je samozřejmě přehnaný. Někdy mi ale někdo z mně blízkejch lidí vypráví, že potkal osobu a ta začala ohňostroj názorů slovama: "No já jsem umělec a ..." Kurva co? Jak to o sobě někdo může říct? V mým malým jedináčkovským vesmíru je umělec (stejně taky filosof) sociální označení člověka, který danej člověk dostal od ostatních. Ne že by si tak říkal sám, bože.

Tak jsem se rozohnil s názorem na umělce. Celkově vzato tady chrlím názory a poznatky proto, že se nic nestalo. Jako ne nic, ale bylo by to blbý zformulovaný obvyklou formou. Viz dva poslední články. Ne, vole, fakt se podívej. Teď jsem je čet a podle mě nedávaj smysl, jsou hutně hutný.
Tak jsem se rozhod napsat nějaký poznatky, který sem napíšu do mejch oblíbenejch odrážek:

  • Četnický humoresky. Znáte? Viděli jste? Já toho asi neviděl dost, protože název neodpovídá z padesáti procent. Četníci tam jsou, ale humornýho tam není nic.
  • Dostal jsem na výšku do Brna! Bude ze mě obrovsky známej žurnalista, kterej jednou odmítne Pulitzera, protože je na to moc cool. Mám na výběr studovat žurnalistiku buď se sociologií (o té nevím nic) nebo s genderovýma studiama (Jindra mi klade na srdce, že tam to bude plný feministek a že přijdu o malýho Johnsona).
  • V hospodě mi nezávisle na sobě dvě kamarádky nutily každá jinou holku. Takže vypadám asi neskutečně smutně a neschopně najít si partnerku. To druhý je asi pravda.
  • Když chcete zhubnout a nemáte čas na tělesný aktivity, tak nežerte po páté večer. Jde to vydržet, když budete spát brzo a pak se vlezete i do dupaček.
  • Začínám si všímat čím dál častějš výstřihů a minisukní, což u mý osoby kouzlí fyziologický aktivity který jdou vidět (úsměv).
  • Skončila Šéfka - televize je zas jenom na Playstationa.
Tak jsem tyhle svý zjištění potřeboval někde ventilovat. A všichni trajdaj někde po republice nebo hospodách, takže nejsou online, já nemám mobil, takže to prostě musím psát sem. Kde si to přečtou tak čtyry lidi (z toho jsem jeden zpravidla já), takže se můj ksicht stává smutnějším a víc šťastný spoluobčanky mi nutí svý kamarádky. a o tom tady pak píšu, čímž se motám v kruhu. Jako správnej puberťák, že...

Tata přišel právě dom z hospody. Měl by teď začít jeho rituál, kdy si vyslechne maminy historky z práce, na který není schopnej říct nic jinýho než "hm" (částečně proto, že nerozumí, co mu mama říká, a částečně proto, že je nažranej jak tygr). Pak si pustí Posledního samuraje, což mamu zákonitě nasere, protože to tata pouští vždycky. Mama do něj reje, tata jí oponuje svým rázným asertivním "hm" (stejný důvody jak předtím) a tak vypadá každej pohospodní večer u nás domec.

To je jedna z těch tradic, který nejsou tak uplně skvělý. Ale zas je to jistota domova, bez který by můj domov ztatil na stabilitě.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 24. května 2011 v 14:06 | Reagovat

Valná většina blogů na blog.cz není pro kritiky tvýho rázu. Ale když se člověk nudí, musí dělat ústupky, to si pamatuj. :D

Taky mám blog plnej fotek, sem tam nějaká nesouvislá věta, sem tam nějakej vejškrabek do papíru... Neumím z ničeho dělat něco. A mám nudný žití. A to je problém. Tak jsem si koupila foťák. :D Nic extra, ale tady se vždycky najde někdo, kdo tě pochválí a já se klidně přiznám, že mám chválu moc ráda.

Přeju hodně štěstí při hledání něčeho, co tě osloví.

2 pansituace pansituace | Web | 24. května 2011 v 15:45 | Reagovat

A já tě tímto chválím, že i přes tolik umělecky cennejch vydařenin ti to nestouplo do hlavy:-)

3 Nobody Nobody | Web | 24. května 2011 v 19:30 | Reagovat

[2]: Hoho, uměleckej vydařenin... :D Teď si lhal a já to poznala!

Jenom pár lidí spáchalo takový věci, aby jim to mohlo stoupnout do hlavy. A většina z nich už čuchá kytky zespoda.

4 pansituace pansituace | Web | 24. května 2011 v 19:52 | Reagovat

Já téměř nikdy nelžu. Avšak jsem umělckým poznáním nepolíbenej, takže jsem fest laik skrz hodnocení vydařenin...

5 Nobody Nobody | Web | 24. května 2011 v 19:58 | Reagovat

[4]: Budiž ti odpuštěno.

6 ČipLenka ČipLenka | 10. června 2011 v 11:35 | Reagovat

Zdravím, teď jsem narazila na tento tvůj článek. Souhlas - hlavně s "umělcema". Před časem, když jsem si založila blog, jsem přemýšlela, že asi tak úplně nezapadnu - nejsem pitomá fanynka Jonas Brothers, nehledám rady, jak někoho sbalit a taky nejsem děsně ublíženej malej metalista. Vidím, že pro tebe je konvenčnost taky tak trochu nepotřebnej pojem. Mám radost, když na někoho takovýho narazím. Fakt mě baví to číst - obyčejnej život maturanta (kterej teď taky žiju), ale neobyčejně popsanej. Asi bych si netroufla popsat svoje šakalí oslavy maturity nebo tak :D

I když podle mého blogu mě zaškatulkuješ mezi ty pseudoumělce, co sem přidávají básničky nebo trochu sní, já se za ně nepovažuju. Občas mě napadne seskládat pár slov, tak to prostě udělám a blog beru jako způsob, jak to ventilovat :)

7 pansituace pansituace | Web | 10. června 2011 v 13:38 | Reagovat

[6]: Děkuju :-). Tvůj komentář mně vlil krev do žil a mám zas chuť něco napsat. Já tě škatulkovat nehodlám (a i kdybych to prováděl, tak by ti to stejně bylo jedno, že..)

A hlavně, umělec si klidně buď, jen si tak sama neříkej a budem kámoši.

8 ČipLenka ČipLenka | Web | 10. června 2011 v 17:42 | Reagovat

To jsem ráda, těším se, co dalšího napíšeš.

Na to být umělcem nemám buňky a na to, abych si říkala umělec, si asi moc "vidím do huby" :D

9 bludickka bludickka | Web | 12. listopadu 2011 v 13:12 | Reagovat

tak už máš pátýho člověka co bude číst tvoje články :) máš zapamatovatelnej název blogu takže asi zavítám častěji :)

umělcem nejsem, chtěla bych, ale asi nebudu

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama