Vinčenzo

29. května 2011 v 19:30 | Pán situace |  Poznatky
S vínem nemám svou první zkušenost... řekněme... uplně senzační. Poprvé jsem se z něj cinkl asi v šestnácti, když Rob svý šestnáctiny zrovna slavil. Byl to hodně hulvátskej Den dětí. Naše kamarádka pracovala tehdá v jedný olomoucký vinárně a tak jsme se rozhodli, že jí tam uděláme senzační tržbu a že se dokonce zmrskáme jak koně. A jak jsme si naplánovali, tak se stalo. Nakoupili jsme si nějaký petky s tím nejsladším samoserem, kterej byl zrovna v sudu, a šněrovali směr Černovír.

Za chůze jsme pili tu věc a s každým lokem jsme se přemáhali. Nejdřív se probíraly takový ty dospělý kecy, jak nám to nic nedělá, že jsme si měli koupit o hodně víc, že přece taky něco vydržíme. Ani ne deset minut na to bylo zasraně těžký najít jakýkoli slovo v naší zamlžený zásobě řečovýho centra. Řeči se změnily na zpěv, kroky v tanec a dýchání v krkání. Naše evoluce ve vyšší stádium se zdařila - pokébal nám byl malej. Cestou kolem Moravy jsme se už festovně motali a Jindra mi polil mý nový triko tím růžovým sračkounem. Míšenina alkoholu v krvi a lítosti v srdci (to triko bylo bílý, nový, drahý a skejtový - styl) mi nakázala nazvat ho čurákem. Pak mám (jak říká Spike z Notting hillu) uplně vygumováno a další věc co si pamatuju, že právě tu uzoučkou cestu kolem řeky, co nám dala jméno, jdeme ve vláčku a zpíváme "Ondru polil čurák". Musim říct, že to jedna z mejch nejoblíbenějších vzpomínek na gymplový léta :-D.

Pak jsme došli zase za kamarádkou do tý vinárny, kde jsme zažádali plnou nádrž. Po chvíli nás opravdu poznala a asi usoudila, že s náma bude prdel. Vzala si teda i nějaký deci pro svou milou osobu a nám natočila taky (ale prozíravě už o dost míň). Sedli jsme si někde dost blízko Prioru na betonový květináče a zase zpívali a řvali. Já tady měl svou úplně první cigaretu ze všech svejch úplně prvních cigaret v životě a bylo nám prostě lambáda pegas. Pak jsme šli dom a já musel z autobusu vystoupit hned na první zastávce a brutálně se vyzvracet. Blil jsem tam jak šakal tak dvacet minut a Jindra seděl vedle mě, pokuřoval a podupával si do mejch salv.

Probudil jsem se nakonec doma do jednoho z nejhorších rán mýho krátkýho života. V hubě jsem měl, jako bych sežral tchoře i s chlupama, necítil jsem hlavu (místo ní jsem měl jenom prostor bolesti) a byl jsem ještě trochu nažranej. Přišla za mnou milující rodička, já se usmál a řek jsem: "Dobýuáno!" Ona odpověděla nasraným "Nazdar." Můj paměťovej čip se musel restartovat, tak jsem si v tu dobu nebyl jistej, co jsem udělal. Mama mi všechno hbitě osvětlila - ráno šla do koupelny a ve sprše stála voda, protože do ní nějaký "ožralý prase" nablilo. Podezření padlo na mou osobu a ososbu mýho taty, ale tata přišel dom asi dřív než já, takže byl na kauci propuštěnej. To ráno jsem teda zalhal: "Víno už nikdy. Ani za pytel hraček."

V průběhu dvou let jsem se vínu víceméně vyhýbal. Jen jednou jsem ho pil někde venku s mým klubem anonymních alkoholiků, protože jsem svý dobroty už dopil a bylo tam už jenom to červený svinstvo. Pamatuju si z toho vína první lok a pak tmu jak v kronice temna. Pak už jenom to, jak mě na náměstí vzbudila moje bývalá vedoucí z mýho oddílu (něco jak skauti, jenom se neoblíkáme jako kreténi a je to vůbec tak nějak benevolentní uskupení mladejch občanů). Po výsměchu (z její strany) a pár salvách červenýho vína, který se nápadně podobalo krvi (ty byly moje) jsme se vypravili dom. Cestou jsem vyprávěl asi nějaký story, občas zase vyhodil nějaký nepotřebný šplouchance na silnici. Ráno se povedlo líp jak předtím, avšak věta zůstává: "Víno už nikdy. Ani za pytel hraček."

(Další ráno jsem se byl podívat na náměstí, kde mě vyzvedla bývalá vedoucí a ty skrvny tam furty byly a nějaký dlouhověký ženský se tam bavily o tom, že tam prej někoho pobodali... Takže to mý krvavý víno bylo dost přesvědčivý, že...)

Pak asi za rok jsem si tak nějak zvykl sám od sebe chlemtat malý či větší množství bílýho. Litr bílýho je u mě... vstupenka kamkoli, kam se mi nechce. Když ten litr předtím otočím dnem vzhůru v parčíku, tak z celýho večera mám okno jak barák a nejednu ostudu. Ale aspoň je se mnou zábava. Prej.

A tak se stalo, že jsem tento pátek šel podpořit i s dalšími přáteli spolužačku, která brigádničila v jakýsi nový vinárně. Sešlo se nás tam jak na revoluci a pili jsme jak carští důstojníci. To dávám za vinu reklamní akci, kdy jsme dvojku bílýho měli za 14 kaček. Já jako jedináček chci vždycky co nejvíc všeho, takže jsem si já sám zakoupil hodně moc toho tekutýho draka a pak mi ještě kupovali rodiče mýho spolužáka. Už si ani nejsem jistej, co jsem jim to cpal za kraviny. Ale nejspíš jsem zase zabodoval. Všichni rodiče mě maj totiž rádi...

Ke konci už mi nebylo nejlíp, tak jsem vyzval Jindru, zda by mě nehodil Kitem dom. Kývl zvrchu dolů a tak se stalo, že mě vezl dom rychlostí myšlenky. Snažil jsem se moc nemluvit, protože jsem potřeboval svý plný soustředění na zvládání těch křečí uvnitř mě. Řezal zatáčky, zrychloval do zasraně vysokejch čísel a já skoro brečel a držel sem tu kyselost. No, věci (a trávicí cesty) se daly do pohybu a... jo zvládl jsem to domů:-). Tam mi tata (v uplně stejným stavu, ve kterým jsem byl já) vyjádřil soudružnictví v ožraleckým stavu a usl v oblečení v ložnici.

Já usl v oblečení dole v obýváku vedle kýblu mezi ohryzkama jablek, který jsem sežral, abych uklidnil diabolicky nasranej žaludek. Vzbudil jsem se v pět ráno a řek jsem si: "Víno už nikdy. Ani za pytel hraček."

A tak se zase těším, až někdy zajdu s lidma na víno, jak mě to vrátí do těch let, kdy jsem se ožral za kilo a celkově pak budeme mít já i můj žaludek, na co vzpomínat. Že...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nobody Nobody | Web | 30. května 2011 v 11:15 | Reagovat

Jo, hochu, víno se nechlastá po litrech. Víno je na cintačku pro ženský.
Mimo to si barbar, vypít toho tolik a potom to vyblejt. Takový škody, že ti neni hanba!

Já to mám podobný s rumem. Ovšem potom, co jsem vymalovala celej pokoj a rozdejchávali mě ve vaně, už ho nechci ani za deset pytlů. :)

2 pansituace pansituace | Web | 30. května 2011 v 12:22 | Reagovat

[1]:Jo, děvče, rum se nepije. Rum se vylívá...

3 bláznivý maďar bláznivý maďar | 1. června 2011 v 14:43 | Reagovat

nejlepší ze všech :) ale spolužák jo?!

4 Nobody Nobody | Web | 2. června 2011 v 19:59 | Reagovat

[2]: Jo, do výlevky.

5 bludickka bludickka | Web | 12. listopadu 2011 v 13:25 | Reagovat

to má vaše máma teda doma veselo :)

já preferuju tvrdej alkohol.ale zdá se mi že víc vymývá mozek :) zato po něm ale nezvracím. po víně to bejvávalo :) (když jsem v 16-ti kalila krabičáky brčkem:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama