- celkem zvláštní je, že jsem vlastně pořád sám, ale jsem strašně nesamostatnej. Neumím vůbec vařit. Jediný, co dokážu, jsou vejce na pánvi a ty jsem se naučil tak, že jsem přišel narvanej jak taška dom a prostě jsem to udělal.
- nerad se dělím.
- chci všeho co nejvíc (a proto to nikdy neodhadnu s alkoholem)
- nemám rád, když na mě někdo šahá
- nikdy se nemůžu vymluvit na to, že nemůžu přijít, páč ségra se zase vdává
Jediný děcko
9. září 2011 v 0:52 | Pán situace | PoznatkyKomentáře
Mám tie mínusy tiež a súrodencov mám, takže sa neboj, dopadol by si rovnako . :D A ešte sa neraduj, aby ti vaši neurobili prekvapenie, mne sa predvčerom narodil brat a to som dúfala, že už mám obdobie stráženia za sebou . Ale jedináčik skutočne nemôže pochopiť, aké je to mať súrodenca .
[1]: Dík. Tak jestli jseš o 11 sněh starší než sestra, tak to nebudete mít snad tak velký rozkoly. Podle mě bejvaj horší ty o trochu mladší, kdy nějak pociťujou potřebu stebou soupeřit o cokoli. Ale jak je o tolik mladší, tak by to mohla vzdát bez boje, sklopit ušiska a odejít středem :-)
[2]: Na světě si jsem jistej jenom dvouma věcma: nikdy nepochopim, co je zábavnýho na tom, když sjedu svah na lyžích nebo jakýmkoli jiným nesmyslu a dál jsem si jistej tím, že naši už žádnýho tvora neprodukujou :-)
Mám sestru. Mladší. O šest let. Teda kecám. O pět a nějaký drobný, ale říkám že o šest, protože říkat že o pět a osm měsíců mě nebaví. :D
Je to malej hajzl, přesně ten případ, kterej měl čůrací panenky ve věku, kdy já měla takovou hnusnou černou panenu, co neuměla čůrat ani nic podobnýho, a tak jsem jí jednou na čarodejnice musela upálit. Asi do patnácti jsem si myslela, že mi zničila život. Ale pak jsem si řekla, že by se jednou mohla hodit a začala jsem si jí vychovávat ku obrazu svýmu. Jako spojence. Jednou toho třeba využiju, jednou si třeba budeme pomáhat a budeme ta ideální rodina jako z reklamy na jogurt. A víš co je fakt krásný? Když se dozvíš, že se mimo tvou přítomnost všude chlubí, jak má skvělou starší ségru. :D
Stejně ti ale trochu závidim. Sourozence by měl člověk dostávat až k osmnáctinám. Stejně starý, stejně milovaný a bez super hraček. :D
Já přišla o sestru když se od nás odstěhovala a tehdy jsem zjistila, že mít starší sestru o šestnáct let je fakt super :)
Vážený PANE SITUACE,
já, jako jedináček, chtěl vždycky starší sestru! =( se spoustou sexy kamarádek samozřejmě.
Již dlouho obdivuji váš neotřelý způsob vyjadřování. ..ta mluva je mi nějak povědomá.. =D
líbí se mi jak píšeš! je to vtipný, neotřelý a fajn se to čte! :)
Skvěle píšeš, ale nehodlám se opakovat protože číst to v každém komentáři musí být nudné, i když chvály není asi nikdy dost, co..
Mám bratra, staršího o čtyři roky. A musím říct, že spolu vycházíme perfektně a nikdy jsme neměli problém s tím, že on se mém věku měl tak a já se mám tak, nebo něco podobného. Nehádáme se, nevadíme si, někdy mi to až přijde že jsme jako nějaká povedená rodina z těch trapných filmů kde to vždycky skončí šťastně. Ale to naštěstí ne. Dostala jsme skvělého bratra, (nebo brácha skvělou ségru :P ), jen s rodičemi už na tom nejse, tak dobře jak s ním. No jo, dokonalost nikdy nikde nehrozí. Nevím, jsem zvyklá na bratra, že za ním vždy příjdu když potřebuju, s kým si o všem můžu normálně pokecat a nádávat po večerech na režiséry filmů, na které se čumíme. Bez něho bych to už asi nedala, takže bych jedináček určitě být nechtěla. A myslím, že ani on. Každopádně to každému vyhovuje jinak.
Páni, fakt upřímně a zajímavě napsanej článek:) 11 let jsem byla jedináčkem... A asi to nebylo špatný... Zato teď sestra...
Jinak těch pět "mínusů" celkem sedí i na mě...