Moje vize

8. listopadu 2011 v 1:08 | Pán Situace |  Moje dny
... o častým psaní šly nejspíš srát. Nicméně vizzte občané: dnes jsem se pochlapil a zavítal jsem do svý alma mater jako spořádanej člen tamního společenstva kreditů. Abych řek pravdu, tak jsem tam mezi ně asi i trochu zapad, i když jsem se u zápisu strachoval, co to tam bude za voly. Při tom slavným uvedení do oněch zdí jsem potkával jenom samý obatikovaný, osandálkovaný ohýbače lžiček, avšak opak se stal pravdou a všichni tam máme prakticky stejnou uniformu (conversky a kabát - vypadáš-li jinak, znásilníme ti dům a zapálíme mladší sestru).

Na deset hodin jsem měl Úvod do žurnalistiky, kde poloprázdný posluchárně tvrdě neúprosným hlasem osla Ijáčka kázal přednášející o kouzlech, tajemstvích a nevyřešenejch záhadách fejetonu . Já zas tvrdym neohroženým prakem střílel nasraný ptáky na zelený čuňata. Další přednáška byla z Mediálních a komunikačních studií, což je ten nejnepodstatnější předmět. Šel by přirovnat leda tak k sexuální výchově na fakultách informatiky. O co tam jde? Normální člověk uvidí větu, přečte ji, pochopí to a jde se mazlit s fretkama nebo prostě bude dělat to, co chce. Já jako student tohohlenctoho nesmyslu si přečtu větu a zanalyzuju ji tak, že naprosto ztratí na kráse, pochopitelnosti a veškerý charakteristiky, který tu větu dělaj větou. Zase prostě jedna z věd, co se studujou proto, aby se studovaly. Na tohle prachy jsou, ale že by se platily výzkumy jak se ožrat jak dobytek a nedoblít se, to ne...

Ze školičky jsem kráčel ulicemi s neutrální náladou, s písní v uších a s hladem takovým, že bych sežral i dort se striptérkou. Po sedmivteřinovým zaváhání jsem usoudil, že by bylo nejlepší jet do kampusu, kde bych se narval celou pizzou, načež bych pak nemusel v noci vyžírat lednici jak těhotnej Simík. Pustil jsem se do tý pětiletky rázným přískokem v tramvaj (nebudu tomu říkat šalina, ani kdyby hovna padaly). Ta byla narvaná stovkama nasranejch lidí a batalionem kočárkům s ještě nasranějšíma malejma lidma. Zase jsem se utvrdil v tom, že Olomouc je bohapustá ves, kde je pomalu svátek, když si v tramvaji nesednu. Po nikdy nekončící cestě jsem konečně pustil sednout nějaký přestárlý sokolníky. Musel jsem totiž přestoupit a pokračovat v tý štrece busem. V mý mysli už ten rádoby Ital házel pizzu v pec, ale můj mentální obraz narušil jeden... kretén obřího parametru. (Teď budu přehánět, ale on mě vyloženě nasral)

I vám se už určitě někdy stalo (nebo to žel bohu děláte i vy a za to vám přeju, aby vám nebo vašim dětem narostly kly, takže kdykoli by kýchli, tak vám udělaj dvě díry do břicha), že proti vám šla bytost, měla v ruce mobilní telefon a nahlas (ne ve sluchátkách jako lidi) pouštěla svý songy. Songy hlásající osvětu skrz rýmy týkající se většinou peněz, děvek, drog a celkově podobně nezbytnejch artefaktů, bez kterejch by okšiltovanej afroameričan nemoh dýchat ten bordel na tom či onom pobřeží. Taková bytost vás nasere jenom na chvilu, protože projde a pak ji už nikdy nepotkáte (za rohem ji někdo s tenčíma nervama než vaše zabije klíčema). Já takovou bytost potkal v autobuse. A ten kardinální ichtyl tam fakt celou tu jízdu měl nahlas na mobilu nějakýho básníka s mikrofonem. Nikdo se ho nezeptal, zda nechce pujčit sluchátka. Nikdo nechňapl po jeho životě. Nikdo mu taktně nenaznačil, že jeho rodiče jsou sourozenci. Systém selhal a všichni (jo, viděl jsem to všem na očích) se modlili, aby to přestalo, nebo jen potupeně hleděli do země a hledali odvahu s tím něco udělat (já mezi nima). Tímto prosim vás všechny, nebuďte takoví sráči jako já a mí spolucestující a udělejte s těmahle lidma něco. Mně je fakt jedno, co kdo poslouchá, ale ať mně to nikdo necpe. Nezasloužím si to. Nikdo z nás.

Po tomhle otřesným zážitku jsem měl po neutrální náladě, tak jsem se alespoň těšil na pizzu. Jak jsem mohl čekat, Bůh zase nadržuje hodnejm a věřícím, tak na mě seslal přeplněnou menzu. Nenápadně jako ninža v ponožkách jsem se proplížil kolem těch, co nejsou chopni si vybrat pizzu (stejně si daj všeci šunkovou, riskéři), a jal jsem se čekat, až si mě všimnou za pultem. Jak se na mě otrávenej mladík otočil, rázně a natěšeně jsem rozkázal: "Klobásovou." (je nejlevnější). Mladík mi řek cosi strašně rychle, já mu nerozuměl a pořád jsem na něj hleděl natěšeně. On na mě dál apaticky. Po pár nekonečnejch vteřinách už ten oční kontakt ztrácel na kráse, tak se mě hlasem Stevena Segala zeptal, co to teda bude. Došlo mi, že zkusit znova klobásovou by mě mohlo stát zub či rovnou celou hubu. Řek jsem teda velmi potichu, že si dám mexickou (však co, pálivý mi nevadí a jednou se neposeru z třiceti šesti kaček). Tohle byla bez nadsázky moje nejhorší volba v životě. Po protrýzněným čekání, kdy jsem si začal hryzat nehty z hladu, jsem dostal ten zázrak. Fazolovo-kukuřično-bůhvíco zázrak. Smrdělo to jak týden mrtvej rejsek a chutnalo to jak tři týdny mrtvej rejsek. S bolestí na srdci jsem tu věc sežral jako vlčák a snažil jsem se nevnímat chuť. Chca nechca jsem tenhle den musel označit za zpičenej. Jestli by mi nebylo na pracáku líp, že...

Pak jsem si ale koupil tribitku, čokoláda mi obalila nervy a já viděl všechno jasnějš. V Brně je teplejš než na Hané. Máme tady hezčí holky. Málokdo po mně něco chce. Můžu kouřit doma. Maminka mě vidí radši. Nemám tu chemii. Mám tady pizzu za 32 korun. Bydlím s kamarádama, se kterejma jsem rád. Bydlím daleko od kamarádu, se kterejma rád nejsem. Mám tu internet, kterej se dá nazývat internetem. Celkem beztrestně můžu podpořit Věrku (moji budoucí cirhozu jater), aniž by mě někdo ráno zburcoval z mý drakový pohádky. A lidi mi tady vykaj a cítím se jako váženej občan.

Ruku na osrdí: měli byste po tom všem krásným vůbec chuť a čas psát si jakejsi narcistickej deník?

Ne, ale někdo musel konečně říct pravdu o těch netvorech co pouštěj nahlas z mobilu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vencisak vencisak | Web | 11. listopadu 2011 v 11:46 | Reagovat

ha, normálně jsem to dočetl dokonce, sám sobě se divím, že nemám, co jiného na práci... menzovní pizza musí být fakt hnus, to si dej raděj na PřF v 6. patře naprosto luxusní pizzu za nemenzovní prachy, ale stojí za ochutnání.

2 bludickka bludickka | Web | 12. listopadu 2011 v 13:19 | Reagovat

Opět si mi rozesmál :) a taky šokoval. pizza za 32 Kč? to jako celá a ne jeden kousek? :) taky bych chtěla studovat žurnalistiku

3 ČipLenka ČipLenka | 12. listopadu 2011 v 21:56 | Reagovat

Jsme na tom podobně, taky v posledních týdnech objevuju "krásy" Brna, narvanejch tramvají, menzy a podobnejch radostí spojenejch s (byť lesnickou) vysokou školou :) jinak samozřejmě článek pobavil, i když ty zážitky byly nejspíš útrpný.
Nech si dařit :)

4 Ondra Ondra | Web | 25. listopadu 2011 v 12:22 | Reagovat

[1]: Tož snad sem ti toho času moc neubral. Pizza menzovní je v klidu, když víš, jakou si nevybrat.

[2]: Fakt je celá. A to studium žurnalistiky není kdejaký terno. Nuda jak všude jinde :)

[3]: Děkuju, tobě ať se taky mezi hajnejma daří:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama