Rimmerova poslední slova

6. září 2012 v 4:19 | Pán Situace |  Moje dny
Dosud negraduovaní detektivové postřehli, že včerejší text jsem vypudil nějak po čtvrtý ráno. Tudíž mé ráno raníčko se zdálo být hnusivě nevyspaný, a to se mý veličenstvo uráčilo vstát až po desáté hodině. Vzbudil jsem se s odporným pocitem: v hubě si hovnila pachuť levný kávy, bolavý záda od shrbenýho posedu před počítačem vyznačovala známky sebemrskačství, disponoval sem vypálenejma zornicema od debilního monitoru a celkově sem byl na zabití se z čirýho nevyspání. V takovým stavu jsem se vždycky budil na všechny mý zkoušky, včetně té nejzakletěšjší, zkoušky maturitní.

Padla správná strana pětikoruny a nestalo se tak. To znamená, že jsem žádnou zkoušku neměl. Taky kdo by ji v tuto dobu měl, že... (tímto zdravím Tádu) Moh jsem v pohodě prožít ráno jako každé jiné (močit, mýt, zpívat, tančit) a taky jsem tak činil. Dolů do obýváku jsem šel jako vždy přes kuchyni, kde jsem se špionským uměním mně vlastním ohledával sporák, co že se bude podávati k hodovní tabuli okolo dvanácté. Za má bolavá bedra se mi neslyšně vehnala babička s hlídací Satanovou posluhovačkou. Pes se mi snažil uzmout již jednou získaný topánek a babička na mě vypálila jedovatou otázku: "Na co u teho sporáka hledíš jak bubák?!" Řek sem něco v tom smyslu, že se snažím zjistit, jaký lahodný pokrm to bublá v jejím kotli. Odeskla, že prej bude "jídlo".

Lhala.

Nejspíš jsem náměsíčný a v tomto stavu jsem svýma hovnama psal na fasádu sprostá hesla o celém svém rodu, pohanil jsem jak předky, tak potomky a ani hospodářská zvířata jsem nezapomněl vzpomenout. Jinak si neumím vysvětlit, za co jsem si vysloužil to, že máme během dvou týdnů už asi potřetí segedinský guláš. Segedinský guláš je podle předních encyklopedií soubor tří potravin, které jsou lahodné odděleně, avšak jakmile se to dá dohromady tadytakto, je mi mdlo, domáhám se soudu a hledám novou, nějakou východní, víru, kde by mě vzali do kláštera.

Přišla mi tak vhod pozvánka od mé lepší polovičky, že v teple svého domova bude kuchyni rubat v mixéru všemožnou zeleninu takovým způsobem, že z toho vzejde pravá gazpáčo. Ten, kdo viděl Červenýho trpaslíka, je obeznámen s faktem, že gazpáčo je studená (!) španělská polívka z rajčat a podobných zábavných barevných věci rostoucích u země.

(Zlom artiklu)

No, pak jsme to sežrali. Miša pak šla zalít kytky, což podle svý mámy doslova posrala. Následně se Míša chystala na večer s kamarádkou (říkejme jí třeba Acka), přičemž jsem já jako hlavní estét ztvárnil úlohu výběrčího šatstva, šminek a účesu. Dokonce jsem vybral i jiný opasek a svou mužnost jsem prokázal penetrací onoho kousku kůže pomocí manikúrních nůžek. Mám gule. Dvě.

(Doznání artiklu)

Trochu hodně rychle moc jsem to zkrátil, protože je mi blbě, jsem pln nežádoucích zachmuřených pocitů, neboť mi právě ona jmenovaná Míša má volala a povyprávěla mi nějaký osobitě nepěkný věci, ze kterých je mi tak blbě, že i ten zasranej segedin zní jako fajn náplň do indiánka místo jahodový šlehačky.

Je mi vyloženě na blití, z toho jak se někdy my dospělí dokážem chovat. Buď mám žaludek na to, abych sám o sobě moh povědět, že jsem kámoš a chovám se podle toho, nebo si aspoň obleču kápi, černou masku a dám si jméno Profesor Smrt, aby dotyčnej věděl, že kámoš opravdu nejsu. Že su padouch nebo tak něco.

Do deníkovýho zápisu se podobný rádoby zamyšlený poučky nehodí. Z tohoto důvodu se nyní odebéřu do svých komnat, kde se pokusím pln křivd a vzteku vpadnout do říše snů. A zítra (nebo spíš asi někdy jindy) teda asi oživím nějakou rubriku mráčkově upřímným vyznávajícím pamfletem.

Čert to vem, třeba i na téma týdne! Ať tratím a nežeru! Vykřičník!

(Tento zápis je zmatený a je to prostě postavené proti pravidlům. No. Takhle se mnou dokážou mávati emoce. Kdybych si nyní pustil Nekonečnej příběh, tak se rozbrečím jak malá děvka u scény, kdy Nicota sežere toho bílýho koňa. True story.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama